Malignity - úvodní informace

Onkomarkery

Úvod:

V posledních letech je zřetelný trend zvyšování nemocnosti na novotvary při poklesu úmrtnosti na tyto choroby (mortalita se uvádí kolem 24%).
Tato skutečnost je pravděpodobně způsobena také zlepšením diagnostiky a terapie onkologických onemocnění. 

Epidemiologie

Riziková skupina: muži (mírně převažují)
Výskyt malignit u žen: nejčastější malignitou je karcinom prsu (téměř 1 milion osob)
Výskyt malignit u mužů: nejčastější malignitou je v ČR karcinom plic, následován Ca prostaty.
Vysoké zastoupení v obou populacích má kolorektální karcinom a Ca žaludku.

Cíl laboratorního vyšetření:

Diagnóza choroby, odhad stadia choroby, odhad průběhu choroby, monitorování kvality terapie choroby

Onkomarkery:

Nádorové markery mohou být molekuly produkované nádorem, onkoplacentární antigeny, enzymy, hormony, metabolity, nebo faktory, doprovázející maligní proces.

 Charakteristika hypotetického ideálního onkomarkeru (zatím bohužel nalezen nebyl)

  • souvislost s maligním procesem
  • korelace se stupněm maligního procesu
  • odhad typu a lokalizace tumoru
  • odhad stadia tumoru
  • odhad efektu terapie, odhad prognózy

Charakteristika onkomarkerů v klinické praxi:

Nádorový marker je charakterizován svojí specificitou (% zdravých s negativním nálezem)
a senzitivitou (% nemocných u kterých prokazujeme pozitivní nález), diagnostickou zdatností (% nemocných správně klasifikovaných markerem, nedbajíce nato, zda ostatní výsledky byly negativní či pozitivní), prediktivní hodnotou (pozitivní (negativní) prediktivní hodnota vyjadřuje pravděpodobnost, že pacient, který je testován pozitivní je opravdu pozitivní a a pacient, který je testován jako negativní je opravdu negativní). 

Obecné doporučení k využití onkomarkerů:

  1. Screening - tumorové markery nelze využít ke screeningu asymptomatické populace, protože jejich diagnostická zdatnost není vysoká. V poslední době se diskutuje o možnosti využití screeningu v případě vyšetření PSA u mužů (nejednoznačné závěry).
  2. Diagnóza primárních tumorů - nedostatečná diagnostická zdatnost onkomarkerů pro diagnózu některých tumorů taktéž limituje toto rutinní využití. Diagnostiku primární lokalizace tumoru pomocí onkomarkerů lze akceptovat v případě karcinomů:
    1. tyreoidey
    2. testes
    3. prostaty
    4. plic (malobuněčný)
  3. Lokalizace primárních tumorů – má-li marker vysokou tkáňovou specificitu
  4. Následující diagnóza - umožnuje pomocí koncentrace markeru odhadovat velikost tumoru či intenzitu choroby
  5. Monitorování léčby - s velkou výhodou lze využít tumorových markerů k monitorování terapie malignit, monitorování residuality onemocnění
  6. Monitorování doprovodných chorob - v poslední době lze některýchtumormarkerů využít i k monitorování léčby doprovodných onemocnění.
  7. Zvýšení u nemaligních chorob - při hodnocení koncentrace onkomarkeru musíme mít vždy na paměti možné zvýšení tohoto parametru u nemaligních onemocnění.

V tabulce jsou uvedeny zvýšení některých onkomarkerů za určitých, fyziologických nebo „nemaligních“ podmínek:
 

Podmínka Fyziologicky zvýšené markery
gravidita
menstruační cyklus
kouření
ethylismus
léčba železem
krevní transfuze
katetrizace moč. měch.
AFP, hCG, Ca125, TPS, TG
Ca125
CEA, TPS, TG
CEA, TPS
ferritin
ferritin
PAP, PSA
 
 Podmínka  Non-neoplastické zvýšení markerů u jiných chorob
Chron. onemocnění jater
Hepatitida
Chronická bronchopneumonie
Ascites
Pleurální výpotek
Endometrióza
Pankreatitida
Onemocnění štítnice
Hypertrofie prostaty
Retence moči
Cukrovka - diabetes mellitus
 
CEA, TPS, ferritin, Ca15-3, Ca19-9, Ca125
CEA, TPS, ferritin, Ca19-9
CEA, TPS
Ca 125
Ca 125
Ca 125
Ca 19-9, Ca 125
TG
PAP, PSA
Ca 19-9
Ca 19-9
 

 Onkomarkery - obecné dělení

  1. Markery jako hormonální receptory, metodicky jde o izolaci receptorů po biopticky získaném vzorku
  2. Markery vázané na buněčných membránách (CEA, Ca-Ag)
  3. Markery vznikající v cytosolu a secernující se do plasmy (AFP)

Jednotlivé malignity: